Levels Painting

The Painting of Vladi Skrivan: A Quiet Poetry of Light and Presence The art of Vladi Skrivan speaks in a quiet voice — but one that resonates deeply. Her work does not demand attention; it invites it. Her paintings linger in the viewer’s mind, not through spectacle, but through stillness. They do not tell stories in a traditional sense. Instead, they offer space — for reflection, for feeling, for presence. At the heart of her work lies the human being, nature, and the subtle relationship between the two. Not as opposites, but as inseparable parts of a single whole. Her paintings carry a meditative quality, a sense of inner rhythm and calm. Colour, in her hands, becomes more than pigment. It transforms into mood, breath, atmosphere. It glows from within. Technically, Vladi often works with palette knives, building her paintings in rich, tactile layers of oil. The surface of the canvas becomes a landscape of its own — sometimes smooth and ethereal, sometimes raw and textured. These layers are not just visual; they are temporal. There is patience in them, revision, return. Each stroke holds weight. There is maturity and sensitivity in her visual language. It is unaffected by trend or fashion, and in that, deeply contemporary. Her paintings are not loud, but they are honest. They offer something rare in our fast-paced world: a way back to the essential. To inner stillness, to beauty that is not flashy, but lasting. To experience Vladi Skrivan’s work is not simply to see it, but to inhabit it. Her paintings are not images, they are spaces — for memory, breath, emotion, and presence. CZ: Malířský svět Vladi Skrivan: Poezie světla a ticha Tvorba Vladi Skrivan je hluboce osobní, a přitom překvapivě univerzální. Není to malba, která chce upoutat za každou cenu. Naopak – tiše přichází a zůstává s námi dlouho poté, co jsme od ní odvrátili zrak. Její obrazy nevyprávějí příběhy v klasickém slova smyslu. Spíše nás vedou k prožitku, k vnitřnímu zastavení, k jemnému ztišení. V centru její malby je člověk, příroda, a především vztah mezi nimi. Ne jako opozice, ale jako přirozená součást téhož světa. Malířka citlivě zachycuje klid, vnitřní proudění, přítomnost, někdy až kontemplativní hloubku. Barva není dekorací – je energií, emocí, náladou. Pracuje s ní s takovou samozřejmostí, jako kdyby malování bylo formou dýchání. Technicky je pro ni typická práce se špachtlí, vrstevnatá olejomalba, důraz na texturu.